Jan Andres patří mezi několik „zasvěcených“, kteří se velmi podrobně seznámili s dílem Zdeňka Sýkory (1920–2011), protože mohli nahlédnout do šuplíků, které otvíráme jen výjimečně. Manžel před lety přivítal nabídku dialogu mezi uměním a vědou a zvědavě očekával výsledek tohoto sblížení dvou světů…

S Janem Andresem se dobře známe už více než deset let, přestože jsme se vlastně setkali jen několikrát. První náš písemný kontakt je z roku 2005 – tehdy jsme se Zdeňkem nadšeně reagovali na jeho text o matematických modelech copů. Zanedlouho do Loun dorazila tlustá obálka a v ní desítka odborných článků, jejichž autorem či spoluautorem byl Jan Andres, profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Už názvy těchto textů (namátkou: Fenomenologie estetických proporcí, Tři zdroje a tři součásti geometrizujících vizí Ladislava Daňka, Roma matematica, Graziotti, Escher a art-ware, O nové přírodovědě a nutnosti nové přírodní filozofie, Čas a věčnost) avizovaly, že jejich autor není pouze matematikem, a jejich obsah dokládal, že záběr jeho zájmů, rozsah znalostí a také hloubka jeho myšlení jsou obdivuhodné. Ještě pár let jsme si nesměle psali, posílali knihy a katalogy, pozvánky a informace, přání k novému roku. V červenci roku 2008 přijel Jan Andres na návštěvu do Loun. Při procházce po domě jsme se nad každým obrazem zastavili, nadšeně diskutovali o nových poznatcích, o každém detailu, ale i o umění obecně. Byli jsme samozřejmě i v ateliéru a ukázali mu tužkovou konstrukci rozpracovaného obrazu, také sešity s partiturami, kresby výběhů, pomocná plátna, výpočty. Naše diskuze pak pokračovala v kuchyni, Zdeněk se usmíval a občas zasáhl vtipnou a výstižnou poznámkou. Byl to začátek našeho přátelství.

Brzy po tomto setkání přišla do Loun další objemná obálka, tentokrát obsahovala text jediný: Tvorba Zdeňka Sýkory očima matematika. Připojena byla prosba o poznámky a připomínky, neboť Jan si byl vědom, že některá tvrzení bude nutné zpřesnit, doplnit, vyargumentovat. Téměř rok jsme telefonicky diskutovali a poštou si vyměňovali opoznámkované verze textu, v červenci 2009 jsme se opět sešli, samozřejmě v Lounech. V mých vzpomínkách to byl vzrušující seminář, vědecké bádání, definování pojmů, lidské sbližování. Všichni zúčastnění se tímto setkáním cítili obohaceni. Zpřesňování uvedeného textu trvalo ještě pár měsíců, zde publikovaná definitivní verze je z května 2010. Již tehdy jsem jako editorka monografické řady knih o Zdeňku Sýkorovi byla přesvědčena, že se zejména pro svou obsahovou kvalitu a přesnost, ale i pro neobvyklý pohled a přesah stane samozřejmou součástí připravovaného dílu Struktury. Uměnovědná studie o strukturách bohužel zatím nevznikla, rozhodli jsme se tedy, že text Tvorba Zdeňka Sýkory očima matematika vydáme v této samostatné publikaci, ve dvou jazykových mutacích.

Paralelně se Jan Andres zabýval také úvahami o Sýkorově tvorbě v kontextu s dílem velkého francouzského umělce, manželova souputníka a přítele Françoise Morelleta (1926–2016), jehož také osobně navštívil v jeho ateliéru v Cholet. Janova studie nazvaná Zdeněk Sýkora a François Morellet: paralely a komplementarita byla roku 2014 publikována v prestižním mezinárodním časopise Leonardo. Letos svou sýkorovskou bibliografii obohatil textem Strukturalismus struktur Morelleta a Sýkory. Spolu s texty dalších vědců je publikován v katalogu výstavy Nepolapitelná struktura.

Zdeněk Sýkora nás v létě roku 2011 opustil, ale my s Janem pokračujeme v přátelském dialogu nad jeho dílem. Spojuje nás touha ještě důkladněji je poznat, analyzovat a také popularizovat, zařadit do mezinárodního kontextu.

Lenka Sýkorová, květen 2017