medailony
Zdeněk Sýkora (*1920 – †2011 v Lounech) začal v roce 1945 studovat výtvarnou výchovu a deskriptivní geometrii na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT, záhy byl obor přesunut na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, kde Sýkora od roku 1947 působil jako asistent a v letech 1966–1980 jako docent, od šedesátých let vyučoval výtvarnou výchovu také na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od ztvárnění krajiny postupně dospěl k abstrakci, kolem roku 1962 namaloval první strukturální obrazy, které jsou tvořeny elementy vloženými do rastru. V roce 1964 vznikly ve spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem první programované struktury s využitím počítače. Od roku 1973 vyvíjel nový systém založený na náhodnosti, který byl základem liniových obrazů, na jejichž tvorbě se od roku 1985 podílela také jeho manželka Lenka. V roce 1963 se stal členem skupiny Křižovatka. Od 2. poloviny 60. let se začal objevovat na velkých mezinárodních výstavách konstruktivního umění. Jako jeden z mála Čechů se zúčastnil prestižní přehlídky documenta v Kasselu (documenta 4, 1968). Jeho díla jsou zastoupena v řadě světových i českých sbírek, roku 2007 se obraz Linie č. 24 stal součástí stálé expozice Centre Pompidou v Paříži. (Podrobný životopis níže)
Lenka Sýkorová (*1957 v Plzni) v letech 1976–1981 studovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor český jazyk a literatura a výtvarná výchova. Poté do roku 1984 pracovala ve Státním pedagogickém nakladatelství jako korektorka a jazyková redaktorka. V roce 1983 se provdala za Zdeňka Sýkoru, od roku 1985 pracovali společně. Od poloviny 80. let zpracovává archiv a dokumentaci celého díla Zdeňka Sýkory, připravuje výstavy a katalogy. Věnuje se také ediční a autorské práci: vedle knih o Zdeňku Sýkorovi (např. Grafika, Rozhovory, Zdeněk Sýkora 90, Barva a prostor, Krajina, Zdeněk Sýkora fotografem 1937–1945, Tvorba Zdeňka Sýkory očima matematika, Zdeněk Sýkora 97, Příběh lounské piazzetty, Zdeněk Sýkora - Moje příroda) spolupracovala na vydání publikací věnovaných přátelům (např. vzpomínková kniha Josefa Hlaváčka Memories are memories, katalog Vítek Čapek, monografie Zdeněk Ziegler).
Životopisná data s výstavami (výběr)
1920 narozen 3. února v Lounech, tehdy Československá republika, dnes Česká republika
1938 maturoval na lounské reálce, k jeho největším zájmům v té době patřilo fotografování a sport
1938 – 1939 studoval na Vysoké škole báňské v Příbrami
1939 – 1945 po uzavření vysokých škol zaměstnán na dráze v Lounech, ke konci války byl výpravčím v Českém Brodě, účastnil se činnosti neformální surrealistické skupiny v Lounech, fotografoval a experimentoval s technikou fotokoláže, první obrazy, nejprve surrealistické
1945 - 1947 studium oboru výtvarná výchova, deskriptivní geometrie a modelování na Univerzitě Karlově v Praze
1947 začal vyučovat jako asistent na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
1945 – 1949 surrealistické a kubistické obrazy
koncem 40. let začíná malovat krajiny v plenéru, často společně s přítelem a bývalým spolužákem Vladislavem Mirvaldem
1952 první samostatná výstava, Alšova síň, Praha – převážně krajiny z okolí Loun
1958 hledání nového způsobu malby generalizuje přírodní tvary do větších barevných ploch, maluje doma na zahradě
1959 setkání s Matissovou kolekcí v leningradské Ermitáži znamená rozhodující obrat v tvorbě - maluje cyklus Zahrady, tvarově i barevně redukované obrazy
od začátku 60. let do konce let sedmdesátých vedl v Lounech výtvarný kroužek, učil jeho členy malovat, pořádal kurzy malby v plenéru a při pravidelných lekcích sám také maloval, vznikají krajiny poučené dosavadním formálním vývojem
1960 základem abstraktních obrazů se stávají geometrické tvary
1962 - 1963 první obrazy nazvané struktury, jsou tvořeny elementy vloženými do rastru • podle jeho návrhu vznikla protipožární opona ve Fučíkově divadle v Lounech, realizována ve spolupráci s Vladislavem Mirvaldem, dokončena 1963 (ztratila se při rekonstrukci divadla po roce 2001)
1963 založena výtvarná skupina Křižovatka, která vznikla v Praze u „Kolářova stolu“ v kavárně Slavia a sdružovala umělce různého směřování (Vladimír Burda, Richard Fremund, Jiří Kolář, Běla Kolářová, Karel Malich, Pavla Mautnerová, Vladislav Mirvald, Zdeněk Sýkora) • získal svůj první ateliér v Lounech
1964 po několikaleté spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem vznikají první programované struktury s využitím počítače, jejichž smyslem bylo kombinatorické vyčerpání všech možných vzájemných pozic několika daných elementů podle zvolených pravidel, bez jakékoli souvislosti s op-artem • každá struktura má v zadání přísná pravidla, jasně definované vztahy konkrétních elementů, metodou je kombinatorika, jedno zadání má omezený počet řešení • výstava skupiny Křižovatka, Špálova galerie, Praha, text v katalogu Jiří Padrta • účast na letním sympoziu v rakouském Alpbachu • cesta do Paříže s Jiřím Kolářem a Karlem Malichem
1965 účast na zahraničních výstavách, např. Nuove realtá nell'arte de Cecoslovacchia contemporanea, La Carabaga club d'arte, Janov; Tschechoslovakische Kunst heute, Städtische Kunstgalerie, Bochum, a Staatliche Kunsthalle, Baden-Baden; Nova Tendencija 3, Galerija suvremene umjetnosti, Záhřeb • habilitace v oboru malba -habilitační přednáška na téma Některé otázky vztahu barvy a prostoru v současném výtvarném umění • nově otevřená Galerie Benedikta Rejta v Lounech zakoupila do svých sbírek jeho obraz Šedá struktura (1962 – 63)
1966 jmenován docentem na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, zde a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vyučoval do roku 1980 • první výstava nazvaná Konstruktivní tendence (vystavovali: Hugo Demartini, Jiří Kolář, Karel Malich, Zdeněk Sýkora), Galerie Benedikta Rejta, Louny, koncepce Jiří Padrta
1967 - 1969 velké realizace v architektuře v Praze (struktury): keramická stěna u Polského informačního střediska v Jindřišské ulici (dnes součást kavárny) a skleněný obklad větracích komínů Letenského tunelu, architekt Josef Kales (od roku 2003 kulturní památka)
1967 výstava Konstruktive Tendenzen aus der Tschechoslowakei (vystavovali: Hugo Demartini, Milan Dobeš, Jan Kubíček, Karel Malich, Zdeněk Sýkora, Miloš Urbásek), Studiogalerie der J. W. Goethe Universität, Frankfurt nad Mohanem, kterou organizovali Hans-Peter Riese a Zdeněk Felix
1968 vystavoval na mezinárodní přehlídce současného světového umění Documenta 4, Kassel • v časopise Výtvarné umění č. 3 byl otištěn rozhovor s Josefem Hlaváčkem Otázky pro Zdeňka Sýkoru, v němž ZS formuloval své názory na umění a vlastní práci • výstava Křižovatka a hosté, Nová citlivost, Mánes, Praha, kterou připravili Vlasta Čiháková, Zdeněk Felix, Miroslav Lamač a Jiří Padrta
1969 vystavoval na prvním bienále konstruktivního umění v Norimberku - Konstruktive Kunst : Elemente + Prinzipien, koncipce Dietrich Mahlow • Národní galerie v Praze poprvé zakoupila jeho práce (struktury) • společně s Josefem Hlaváčkem se osobně zúčastnil zahájení výstavy Tendencije 4 – Computers and Visual Research v Záhřebu • svoji práci popsal v článku Mein System, který otiskl německý časopis Kunst
koncem 60. a začátkem 70. let se jeho obrazy a plastiky (struktury) dostaly do významných evropských i amerických galerií, muzeí a soukromých sbírek, např. McCrory Collection New York, sbírka Jana a Medy Mládkových Washington, Nationalgalerie Berlin, Städtische Kunstgalerie Bochum, Museum Folkwang Essen, Sammlung Etzold - Städtisches Museum Mönchengladbach, Museo de Arte Moderno Jesús Soto Ciudad Bolívar
1970 první retrospektivní výstava, Praha, Špálova galerie (od té doby až do roku 1987 v Československu nevystavoval), koncepce výstavy Zdeněk Sýkora a Jiří Padrta, texty Josef Kroutvor, Vladimír Burda – Zdeněk Sýkora, Josef Hlaváček, Jan Sekera, Josef Hlaváček – Zdeněk Sýkora, básně Emila Juliše, Ladislava Nebeského a Karla Miloty, citace textu Paula Kleea, seznam výstav Zdeněk Sýkora • o jeho práci referuje mezinárodní časopis Leonardo (ed. Frank Malina), zabývající se především vztahy mezi vědou a uměním, spolu s Jaroslavem Blažkem zde publikují článek Computers-aided Multi-element Geometrical Abstract Painting
1971 vystavoval na 2. bienále umění v Norimberku, „Was die Schönheit sei, das weiss ich nicht“, Künstler-Theorie-Werk, které opět koncipoval Dietrich Mahlow
1972 - 1973 po mnohostranných obměnách končí období struktur tzv. makrostrukturami a současně se rozvíjí nový, na náhodnosti založený systém liniových prací
1972 výstava Konstruktive Kunst aus der Tschechoslowakei (vystavovali: Hugo Demartini, Jan Kubíček, Karel Malich, Zdeněk Sýkora, Miloš Urbásek), Galerie im Erker, St.Gallen • byl vybrán na výstavu Konstruktivismus: Entwicklungen und Tendenzen seit 1913, Galerie Gmurzynska +Bargera, Kolín nad Rýnem
1973 výstava Programm – Zufall - System, Ein neuer Zweig am alten Konzept der Sammlung Etzold, Städtisches Museum, Mönchengladbach, text v katalogu Johannes Cladders
1973 vznikají první realizace obrazů, jejichž základním elementem je linie, zpočátku ještě umístěná v rastru
1980 nové liniové obrazy s důsledným využitím náhodnosti jako principu pro všechny rozhodující údaje: počet, výchozí body, šířku, délku, barvy, průběh a křižování linií; tento systém je postupně zdokonalován s cílem maximálně umožnit pohyb jednotlivých linií na ploše plátna • v zadání pro partituru je pouze interval možností, metodou je náhodnost, postupně uplatňovaná ve všech parametrech (první obrazy linií například neměly náhodné začátky, ani barvy), jedno zadání má potom nekonečný počet řešení, každý nový obraz je však zkoumáním znovu definovaných možností (s výjimkou několika realizovaných sérií) • výstava počítačové grafiky International Computer Art Exhibition, Montreal, kterou zorganizoval Gilles Gheerbrant • pozván na akci Symposion Gorinchem´74 v Nizozemsku, na téma umění ve veřejném prostoru, zaslal návrh chodníku (85 m²), který byl v rámci sympozia realizován, v roce 2005 obnoven a přemístěn; začátek spolupráce s Antoinette de Stigter, která se na organizaci tohoto sympozia podílela
1977 jeho obrazy ze sbírky McCrory Collection byly na výstavě Aspects historiques du constructivisme et de l‘art concret, Musée d‘Art Moderne de la Ville de Paris • byla dokončena realizace struktur v architektuře – mramorový chodník a stěna nákupního střediska v Litvínově
1979 první výstava liniových prací – Kunstcentrum Badhuis v nizozemském Gorinchem, koncepce Antoinette de Stigter
1981 výstava Cycle Média, Neuchâtel (vystavovali: Max Bill, Marinus Boezem, Christophe Gossweiler, François Morellet, Olivier Mosset, Emma Park, Dominique Stroobant), koncepce Marc Hostettler, text katalogu Maurice Besset
1982 - 1986 práce na rozhovoru o vlastní práci s přítelem a kunsthistorikem Vítkem Čapkem, byl otištěn v katalogu Zdeněk Sýkora, Retrospektiva 1945 – 95, Galerie hlavního města Prahy, 1995 (česky a anglicky), a v katalogu Zdeněk Sýkora, Retrospektive, Wilhelm-Hack-Museum, Ludwigshafen, 1995 (německy)
1983 – 84 práce na velkém obrazu Linie č. 24 (3 x 3 m, 227 linií), který později nazval Poslední soud
1983 samostatná výstava na Art´14 v Basileji ve švýcarské Galerii Média Marca Hostettlera • oženil se se svou bývalou žákyní Lenkou (16. 6. 1957, Plzeň), absolventkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, oboru český jazyk a literatura a výtvarná výchova (1976 – 1981)
1984 obrazy se silnými a barevnými liniemi
1985 obrazy s liniemi, které se mohly pohybovat pouze několika náhodně vybranými směry • začátek spolupráce s manželkou Lenkou Sýkorovou
1986 první zahraniční retrospektivní výstava, Quadrat - Moderne Galerie, Josef Albers Museum, Bottrop, koncepce výstavy a katalogu Ulrich Schumacher
1987 výstava Mathematik in der Kunst der letzten dreissig Jahre, Wilhelm-Hack-Museum, Ludwigshafen, koncepce výstavy Dietmar Guderian
1988 velká retrospektivní výstava – práce od roku 1947, Dům umění, Brno, koncepce výstavy Jiří Valoch • samostatná výstava v Galerii Teufel, Kolín nad Rýnem, opět navázána spolupráce s Heinzem Teuflem, přerušená v roce 1968 • první filmový dokument - Svoboda, prostor a náhoda v díle Zdeňka Sýkory, režie Marie Cigánková, odborná spolupráce Hana Dvořáková a Jaroslav Vančát
1989 výstava Tschechische Malerei heute, Esslingen, koncepce Jana Ševčíková, Jiří Ševčík, Alexander Tolnay • realizace velkého obrazu (3 x 6 m), který byl vystaven na sympoziu Konkret 9, Norimberk, koncepce Diet Sayler • obrazy s liniemi, které měly „krátké životy“, první obraz s horizontálními liniemi (až do roku 1993)
1990 první obraz s liniemi, které mohou vycházet pouze z několika bodů (až do roku 1994) • zakoupili dům v Lounech, ve kterém vybudovali nový ateliér
1991 samostatná retrospektivní výstava – práce od roku 1964, Galerie Heinz Teufel, Mahlberg, a Galerie Art Affairs, Amsterodam, katalog vydaly obě galerie společně, texty v katalogu Herbert W. Franke, Hans-Peter Riese, Ulrich Schumacher, Walter Witt, životopisná data, seznam výstav a bibliografie Lenka Sýkorová • výstava současného českého umění nazvaná Tradition und Avantgarde in Prag, Kunsthalle Dominikanerkirche, Osnabrück, a Rheinisches Landesmuseum, Bonn, koncepce a organizace Alena Pfautsch, Libor Veselý a Horst Vierkötter, hlavní text v katalogu Karin Thomas • jmenován čestným občanem města Loun
1992 výstava Zufall als Prinzip – Spielwelt, Methode und System in der Kunst des 20. Jahrhunderts, Wilhelm-Hack-Museum, Ludwigshafen, koncepce Bernhard Holeczek a Lida von Mengden • samostatná výstava pouze horizontálních linií, Galerie Paul Sties, Frankfurt nad Mohanem
1993 první realizace linií v architektuře – dvanáctimetrová Sýkoras Wand, pro firmu Selmoni AG, Basilej, architekt Rolf Gutmann • v České televizi vznikl v rámci cyklu Album dokument Zdeněk Sýkora, režie Svatopluk Vála, odborná spolupráce Josef Hlaváček • obrazy a plastiky na výstavě Poesie racionality, Konstruktivní tendence v českém umění 60. let, Valdštejnská jízdárna (ČMVU), Praha, koncepce a text Jan Sekera, text v katalogu Josef Hlaváček
1994 výstava Europa, Europa, Das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel- und Osteuropa, Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland, Bonn, vedoucí projektu Ryszard Stanislawski, Christoph Brockhaus • obrazy s lomenými liniemi a liniemi, které vytvářejí plochy
do roku 1995 souběžně s hlavní aktivitou rozvíjel možnosti malby započaté koncem 50. let - krajiny, cyklus Skvrny
1995 obrazy s liniemi, které všechny vycházejí pouze z jednoho bodu (až do roku 2004) • dvě velké retrospektivní výstavy: Galerie hlavního města Prahy, koncepce výstavy Karel Srp, texty v katalogu Jiří David, Josef Hlaváček, Hans-Peter Riese, Pavel Raiman, Vítek Čapek – Zdeněk Sýkora, Karel Srp, životopisná data, soupis výstav a bibliografie Lenka Sýkorová, a Wilhelm-Hack-Museum, Ludwigshafen, koncepce výstavy a katalogu Richard W. Gassen, texty v katalogu Richard W. Gassen, Hans-Peter Riese, Vítek Čapek – Zdeněk Sýkora, Pavel Raiman, životopis, soupis výstav a bibliografie Lenka Sýkorová
1996 samostatná výstava Bilder und Objekte 1963 – 1995, Galerie Schoeller, Düsseldorf
1999 putovní výstava Aspekte/Positionen – 50 Jahre Kunst aus Mitteleuropa 1949 – 1999, premiéra výstavy se konala ve Vídni, Museum moderner Kunst – Stiftung Ludwig, koncepce Lóránd Hegyi, české umění – Jana Ševčíková, Jiří Ševčík
1999 – 2009 ilustrace k několika knihám v nakladatelství Aulos, Praha: Jan Neruda – Písně kosmické (1999), Stephen Hawking a Roger Penrose – Povaha prostoru a času (2003), William Faulkner – Elly (2005), Karel Hynek Mácha – Máj (2007), Josef Hiršal a Bohumila Grögerová – Poezie struktury linie (2009); spolupráce se Zdeňkem Zieglerem a Zdeňkem Křenkem – 3x získali cenu Nejkrásnější kniha roku v kategorii bibliofilie
2000 výstava L’autre moitié de l’Europe 4, Galerie Nationale Jeu de Paume, Paříž, koncepce Lóránd Hegyi • první samostatná výstava v Galerii Benedikta Rejta v Lounech, koncepce výstavy a katalogu Zdeněk Sýkora a Lenka Sýkorová, text v katalogu Josef Hlaváček, životopisná data a soupis výstav Lenka Sýkorová
2001 jeho obraz Linie č. 137 z roku 1997 se stal logem pro nově otevřené muzeum moderního umění – MUMOK Stiftung Ludwig, Vídeň, koncepce výstavy Lóránd Hegyi • režisér a kameraman Jaroslav Brabec o něm natočil hodinový filmový dokument v cyklu České televize Evropané (premiéra 2002)
2002 výstava Lanterna Magika, New Technologies in Czech Art of the 20th Century, Espace EDF Electra, Paříž, koncepce výstavy Vít Havránek
2003 samostatná výstava obrazů z posledního období, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha • francouzským ministrem kultury mu byl udělen titul rytíře Řádu umění a literatury
2004 obrazy s liniemi, které formátem pouze procházejí a mají větší možnost volného pohybu • výstava Passage d’Europe, Musée d’Art Moderne, Saint-Etienne, koncepce Lóránd Hegyi
2005 největší realizace linií v architektuře - řešení vstupní haly nové budovy Řízení letového provozu České republiky, Jeneč u Prahy – dva obrazy nazvané Létání, organizace Galerie Zdeněk Sklenář • jeho stěžejní dílo Linie č. 24 - Poslední soud, 300 x 300 cm, 1984, zakoupila francouzská národní galerie Centre Pompidou v Paříži, bylo vystaveno v expozici ze sbírek muzea, nazvané Big Bang • v rakouském Salcburku mu byla udělena Herbert-Boeckl-Preis za celoživotní dílo, Museum der Moderne Salzburg uspořádalo při té příležitosti jeho retrospektivní výstavu, koncepce Eleonora Louis
2007 Linie č. 24 se staly součástí stálé expozice a katalogu současného umění v Centre Pompidou v Paříži • nominován na mexickou cenu Leonarda da Vinciho
2008 cyklus výstav Grafika (Příbram, Olomouc, Litomyšl, Litvínov, Klatovy, Louny) • nakladatelství Gallery v Praze vydalo knihu Zdeněk Sýkora – Grafika, první díl z uvažované osmidílné monografie, texty v knize Lenka Sýkorová (ed.) a Jaroslav Vančát
2009 výstava ke 40. výročí vzniku mozaiky na větracích komínech Letenského tunelu, nazvaná Letná XL, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, koncepce výstavy a katalogu Pavel Kappel, Lenka Sýkorová a Zdeněk Ziegler • stal se laureátem Ceny Vladimíra Boudníka za grafiku za rok 2008 • vyšel druhý díl monografie – Rozhovory, ed. Lenka Sýkorová, text Pavel Kappel
2010 cyklus výstav k životnímu jubileu – Zdeněk Sýkora 90 v Galerii hlavního města Prahy, koncepce výstavy a katalogu Pavel Kappel, Barva a prostor v Muzeu umění v Olomouci, koncepce výstavy a katalogu Pavel Kappel, a Krajina v Galerii umění v Karlových Varech, koncepce výstavy a katalogu Jan Samec
od 80. let se i jeho liniové obrazy postupně staly součástí soukromých sbírek na celém světě a sbírek některých evropských muzeí, např. Stedelijk Museum Amsterdam, Josef Albers Museum Bottrop, Wilhelm-Hack-Museum Ludwigshafen am Rhein, Museum für Konkrete Kunst Ingolstadt, Neues Museum Nürnberg, MUMOK - Stiftung Ludwig Wien, Arithmeum im Forschungsinstitut für diskrete Mathematik Universität Bonn, Museum für Angewandte Kunst Köln, Sammlung Ruppert - Museum im Kulturspeicher Würzburg, Sammlung Teufel im Kunstmuseum Stuttgart, Hubertus Schoeller Stiftung – Leopold-Hoesch-Museum Düren, Musée d‘art moderne de Saint-Etienne, Musée nationale d’art moderne Centre Pompidou Paris
2011 zemřel v Lounech 12. 7.
© Lenka Sýkorová