Výstava na několika vybraných příkladech ukazuje souvislosti grafického díla s malbou, realizacemi v architektuře a knižní ilustrací. Zároveň poprvé souborně představí všechny serigrafie, které vznikly v letech 2009 – 2011, tedy až poté, kdy proběhlo několik velkých výstav Sýkorova grafického díla a vyšel soupis v knize Grafika.

Text Lenky Sýkorové v katalogu:

Paralelní cestou

Před čtyřmi lety jsem se v  textu pro časopis Grapheion, v souvislosti s předáním Ceny Vladimíra Boudníka 2008 za grafické dílo Zdeňku Sýkorovi, snažila popsat jeho cestu ke grafice a charakterizovat její etapy. Z této úvahy vyplynulo, že pro Zdeňka Sýkoru – bytostného malíře – nebyla grafika nikdy na prvním místě, ale ani na místě posledním, vždy šla jakousi paralelní cestou s jeho malbou. V mnoha případech grafická práce reflektovala již hotové koncepty jeho abstraktní tvorby a reagovala na obrazy rozpracované (Fáze Nr. 31) či již realizované (grafiky-struktury z 60. a 70. let, album linií z roku 1980). Od poloviny 80. let však vznikaly také originální předlohy výhradně pro grafiku, a grafické listy se tedy staly díly zcela svébytnými (100 linií). Zvláštní kategorii pak tvoří grafiky struktur, které mají dvojí datování, protože vznikly v posledních letech na základě nerealizovaných studií z let šedesátých (Letná XL, Barevná a Černo-bílá struktura).

Ostravská výstava by měla být prvním pokusem o podrobnější zmapování této cesty na několika vybraných příkladech. Upozorňuje především na souvislosti Sýkorovy grafické práce s realizacemi v architektuře a knižní ilustrací. Zároveň poprvé představuje 12 serigrafií, které vznikly v letech 2009 – 2011, tedy až poté, kdy proběhlo několik velkých výstav Sýkorova grafického díla. Ze stejného důvodu nemohly být zařazeny do soupisu díla v knize Grafika (Gallery, Praha 2008).

Na prvním místě jmenujme 8 serigrafií v albu nazvaném Letná XL. Podnětem k jejich vzniku byla stejnojmenná výstava, která proběhla v roce 2009 v Galerii Zdeněk Sklenář a připomněla 40 let od dokončení Sýkorovy největší realizace v architektuře – skleněné černo-bílé mozaiky na čtyřech větracích komínech pražského Letenského tunelu. XL tedy nebyla jen číslovkou označující roky, ale měla také symbolizovat monumentalitu realizace. Vystaveny byly i autorem vytištěné vizualizace počítačových partitur (kódů z čísel a písmen) osmi obrazů použitých pro mozaiku. V 60. letech nebylo možné nechat si připravit tyto návrhy na počítači, autor si musel vyrobit malá tiskátka pro jednotlivé typy elementů a ručně vše vytisknout. Výsledek fascinuje pracností a perfekcionismem a na druhé straně nedokonalostí soutisku. Nechat v roce 2009 vytisknout tyto návrhy jako serigrafie považoval Zdeněk Sýkora za splnění svého tehdejšího přání (zbavit se otrocké práce tiskaře-amatéra) a zároveň za jejich aktualizaci, neboť získaly novou podobu, odlišnou nejen od „tiskátkového“ návrhu, ale i od finální skleněné mozaiky. Máme také jedinečnou příležitost vidět strukturu všech osmi stran komínů. Serigrafie mají neobvyklé rozměry (220 x 38,8 cm), které vycházejí z měřítka stavby (1:10) a jistě zkomplikovaly vlastní tisk, adjustaci i umístění v interiéru. Při srovnání návrhů a vlastní realizace je zřejmé, že struktura ve své nekonečnosti funguje v jakémkoli výřezu.

Také album Létání (2007) souvisí s realizací v architektuře. Sýkorovy linie na dvou protilehlých stěnách o rozměrech 7 x 5 metrů se od roku 2005 staly dominantou vstupní haly nové budovy Řízení letového provozu v Jenči u Prahy. A vydání serigrafií bylo opět spojeno s výstavou v Galerii Zdeněk Sklenář, která se organizačně podílela též na uskutečnění díla. Prostřednictvím serigrafií jsme chtěli upozornit na důležitou vlastnost linií, jež jsou vždy výsekem z nekonečna: každá jejich část se může stát novým obrazem. Bylo tedy obtížné z desítek návrhů vybrat jen pět. Názvy jednotlivých listů odkazují na vztah celku a jeho částí (Létání – Let), čísla zase k Liniím č. 233 a 234, ze kterých realizace vycházejí. Spojitost s architekturou podtrhuje zvolené měřítko 1:1 a totožná barevnost. Na těchto serigrafiích jsou oba naše podpisy, neboť i Létání v Jenči jsme deklarovali jako společné dílo.

Bohaté portfolio tvoří grafické práce pro nakladatelství Aulos v Praze, ať už se jedná o ilustrace knih, nebo samostatné serigrafie vydané vždy u příležitosti vzniku nové bibliofilie. Naše spolupráce s vydavatelem Zdeňkem Křenkem trvala více než deset let a jejím výsledkem je pět bibliofilií ve výjimečné grafické úpravě Zdeňka Zieglera. Pro tři tituly jsme navrhli originální grafiku s tématem linií. V jejich názvu se vždy objevilo jméno autora knihy – 13 linií pro Jana Nerudu, Stephena Hawkinga, Karla Hynka Máchu. Pro knihu povídek Elly amerického autora Williama Faulknera jsme hledali adekvátní grafické vyjádření Sýkorových obrazů zvaných Skvrny (Flekáče) a serigrafie mají stejně experimentální povahu jako Faulknerův román Hluk a vřava. Poslední knihu Poezie struktury linie (2009), výběr z experimentální poezie 60. let spoluautorů Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala, doprovázejí nejen Sýkorovy linie, ale i struktury a dva grafické listy vznikly tentokrát na základě skic nerealizovaných struktur. Černo-bílá a barevná verze téhož zadání je téměř didaktickou ukázkou, jak funguje vztah barvy a tvaru, jak rozdílné může být vyznění stejné formy při použití rozdílné barevnosti, jak sčítání tvarů u černo-bílé varianty popírá elementový základ struktury.

Poslední autorovou grafickou prací je dvojice serigrafií Nulových linií, kterou v roce 2011 vydala Galerie Zdeněk Sklenář. Tento typ linií byl pro mnohé překvapením, v Sýkorově tvorbě se však objevují již od roku 1982. Samozřejmě že tyto grafiky mohou existovat i jednotlivě, ale ve dvojici přímo demonstrují působení výtvarných zákonitostí, například jak odlišně se mohou jevit dvě formálně totožné práce v černé a barevné variantě. Také jejich formát je výjimečný – velikostí 120 x 120 cm se Nulové linie staly největšími serigrafiemi Zdeňka Sýkory.

Lenka Sýkorová, 2012