Galerie Benedikta Rejta se rozsáhlou výstavou ze svých sbírek vrací ke svým počátkům a výraznému fenoménu československého a světového umění šedesátých let, pro který jsme si zvykli souhrnně používat označení konstruktivní nebo také nové tendence. Výstava mapuje rané období tohoto druhu umění mezi lety 1964–1973, kdy v nové Galerii Benedikta Rejta (1966) začal vznikat základní soubor konstruktivně orientovaných děl, který obsahuje to nejlepší z vrcholného období tohoto výtvarného směřování v tehdejším Československu a částečně i v zahraničí. Okolnosti jeho vzniku svědčí o významu lounského kulturního prostředí a unikátním propojení mnoha osobností, ale také o prozíravé akviziční strategii prvního ředitele Jana Sekery, který dokázal pro nově založené muzeum získat špičková díla. Jeho důvěra pomohla nový typ tvorby ve své době etablovat na institucionální úrovni a zároveň propojit se světovým děním. Výstava přibližuje také teoretickou a kurátorskou činnost dalších významných osobností spjatých s lounským prostředím – zejména Josefa Hlaváčka a Jiřího Padrty.